Profesionální parašutista vypráví, jak začala praxe tohoto sportu. "Dříve jsem sportoval parašutismus a při jedné příležitosti jsem si položil otázku: Co by se stalo, kdyby se neotevřel první zvonek a já musel zatáhnout nouzový zvon?" Nikdy se to nestalo a měl jsem pochybnosti, zda budu schopen reagovat. Jednoho dne jsem se rozhodl tuto situaci vyprovokovat. Záměrně jsem tedy začal padák špatně poskládat a vrhl jsem se jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, ale vždy to nabobtnalo, až nakonec, šesté odpoledne, jsem dostal, co jsem chtěl: kapuce se nerozvinula. Místo otevření nouzového na místě jsem přišel na to, že dělám trochu volný pád. Po několika sekundách jsem spustil nivelační přístroj a otevřel nouzový padák, byl jsem velmi spokojený ... “
"Jednou pravou rukou uchopím malou kořist a vložím špičku mé levé nohy do malého zářezu, který voda vytesala do zdi." Druhou rukou jsem sotva dosáhl otvoru, kam vstupují jen konečky prstů. Zavěšen jen na ně, musím překonat sám sebe, abych dosáhl malé přísnosti, kterou tato extra olověná zeď představuje. Před vyjádřením stoupání jsem několikrát mentálně opakoval pohyby. Až přijde čas, potřu si ruce hořčíkovým práškem, aby mi pot neklouzal.